V čase slunovratu
Kolo keltského roku se opět pootočilo a v měsíci Equos, v období Dair (dubu), je před námi nejdelší den a nejkratší noc - okamžik letního slunovratu. Alban Hefin, Meán Samhraidh nebo také Litha. Summer Solstice.
Pro zasvěcené byl Alban Hefin svátkem "spojování" a "utváření". Byl spojením slunečního kultu a kultu vody, vítězstvím světla nad temnotou. Velkou váhu mu propůjčovala také patronace dubu, pro Kelty nejposvátnějšího stromu.
Měsíc Equos, tedy měsíc koní, byl rovněž považován za vhodný čas k přesunům - ať už se jedná o cesty, stěhování, nebo o přesuny na našich vnitřních cestách.
Posvátným okamžikem byl v tento den východ slunce a pak skutečný čas astronomického slunovratu, jehož úloha je také velmi důležitá. Na kopcích se zapalovaly ohně, kolem nichž se tančilo, skákalo se přes ně a mladé páry se držely za ruce, aby předešly rozchodu. Bylinami zapálenými od takového ohně se žehnalo dobytku, domy i celé vesnice lidé obcházeli s pochodněmi. Slunovratový oheň se rozdělával na dubovém dřevě, do kterého se přihazovalo dalších devět druhů dřeva. Popel z rituálního ohně byl považován za posvátný a používal se k posvěcení polí a nástrojů.
I dnes se shromažďují o slunovratu lidé kolem megalitických lokalit - nejslavnějšími místy jsou např. anglický kromlech Stonehenge, z jehož středu lze pozorovat východ slunce. Mým oblíbeným místem je největší irský kamenný kruh Grange v lokalitě Lough Gur.
Po rozednění, které druidové vítali zpěvem a modlitbou, se konala pouť k posvátným pramenům a studánkám, kde se z vody věštilo. A pokud byl do studánky vhozen posvátný popel, bylo prý proroctví přesnější. Studánkám a pramenům se také dávaly posvátné předměty - od skleněných šperků přes železné amulety až po zdobené předměty denního užitku. Voda obohacená o popel a obdařená dary byla poté nabírána a rozstřikována po polích, aby dodala zemi vláhu a přivolala déšť. Nejen prameny, ale také stromy a keře se zdobily. Stejně jako o Beltainu na ně lidé věšeli pestrobarevné pentle a drobné ozdoby. Oslavy slunovratu trvaly celých 12 dní.
K období slunovratu se váže legenda o slunečním bohu Belenovi ("Zářící"), který byl potomkem Bohyně. Ta nechala přísahat všechny bytosti zemské i ze zásvětí, že jejímu synovi neublíží. Bůh Lugh si však vytvořil magické kopí z větvičky jmelí, které "neroste na zemi ani v zásvětí" a tím zabil Belena, aby mohl nastoupit na jeho místo. Možná proto někteří autoři označují Lugha jako slunečního boha. Tento titul ale náležel Belenovi, který od určitého období slábne, aby se poté změnil v Lugha - boha, který již má větší rozsah činností a dokáže cokoliv, je čarodějem stejně jako řemeslníkem či válečníkem. A jemu je pak zasvěcen další významný svátek, srpnový Lughnasad.
Keltské legendy samozřejmě nemůžeme brát doslovně, jsou plné symboliky, obrazů a dějů, které odkazují na přírodní cykly a změny energie v jednotlivých obdobích roku.
Doba slunovratu je dodnes obdobím sběru léčivých bylin a květů, o slunovratu se sbírá devatero (někde 7, 77 či dokonce 99) druhů bylin a kvítí. U nás se tato tradice zachovala ve sběru bylinek a trhání květů o Svatojánské noci. Mezi léčivé byliny tohoto období patří třezalka, heřmánek, plavuň, arnika, bezový květ, řebříček, čistec, sporýš, lopuch, kmín, divizna, popenec či mochna.
Ať už trávíte slunovratový čas jakkoliv, užijte si toto období světla, plného rozkvětu léta, dlouhých dnů a dalekých cest. Ale nezapomínejte, že ty nejdůležitější cesty nás vedou do našeho nitra, kde leží největší poklady. A příroda je nám i v tomto období na cestách dokonalou učitelkou a průvodkyní.
Wiccanská modlitba letního slunovratu
Nad skálou stromy
nad stromy nebe.
Světlo se lomí,
pohladí tebe
Letní je slunovrat
v kamenné štěrbině
V lese se nesmíš bát,
ba ani v rovině
k prastarým promlouvat
stát v kruhu Bohyně,
jenž otáčí kolovrat času a štěstěny,
Co život promění,
když čas zdá se spletitý
a ptáš se: Jsi to, či nejsi ty, hvězdáři?
Kruhy jsme protkáni,
jeřábu i dubu děti v nížině
děti hlohu a děti Bohů
potomstvo Boha a Bohyně.
A prastaré volání
nás žene vstříc poslání
až za svět a poslední čas,
kde barevný odvěký jas
zazáří.
(hlavním zdrojem byly texty V. Šišky)