O síle předků a čase, kterému vládne tajemná stařena

Slýchávám její šepot v mlze. Říká se jí Stařena, Paní v šedých závojích, Spirálová baba, Modrá čarodějka… Má mnoho dalších jmen, tato prastará keltská Cailleach, jedna z podob velké Bohyně. Její hlas zaznívá mlhou, soumrakem i časným ránem od podzimní rovnodennosti až do prvních jarních dnů. 

Cailleach znamená "zastřená žena" (žena se závojem nebo kápí na hlavě). Je to bohyně darující moudrost, která se zjevovala u lože velkých králů a hrdinů. Je spojována se smrtí a znovuzrozením a je strážkyní kouzelného kotle, v němž se vaří lektvary, které propůjčují nadpřirozené vlastnosti. 

Moudrost, hloubka, temnota i smrt, která je branou k novému životu. To vše patří k jejímu času, k temnému období roku, kterým nás provází.

Je stará jako země a není nic, co by před ní mohlo zůstat skryto. Když najdeme odvahu naslouchat jejímu šepotu mezi světy a nechat se vést do hlubin, můžeme najít ty nejvzácnější poklady. Možnost nejhlubšího ponoření, nahlédnutí do svých stínů a do rodinných i rodových témat máme právě teď, na počátku její vlády, v čase Samhainu. 

Letošní rok je nesmírně náročný a táhne nás do velkých vnitřních hloubek, ke starým i dávno zapomenutým věcem, které jsme chtěli vytěsnit, ale najednou jsme donuceni se na ně znovu podívat. Jen tak je dokážeme přijmout, pochopit a pak konečně propustit ze života. Mnohé z těchto věcí přímo či nepřímo souvisí s předky v našich rodových liniích.

Období roku mezi podzimní rovnodenností a svátkem Samhain je zároveň hluboké i křehké, je to čas, kdy se může mnohé uzdravit. Pokud dokážeme s odvahou pohlédnout do svého nitra a uvidět svou vnitřní temnotu. Podívat se pravdivě na to, co se skrývá ve stínech a promlouvá k nám z podvědomí. Obejmout tu divokou, zraněnou část sebe sama a pochopit, že je ovládána bolestí, strachem, vinou a pochybami, které nemusí být vždycky jen naše. Přijmout ji takovou, jaká je. Dát jí tolik pozornosti, kolik si žádá. Sama nám pak ukáže, jak může být uzdravena. Tak jako stromy s podzimem odkládají listí a příroda se proměňuje, i my v sobě potřebujeme nechat zemřít všechno, co už nejsme. A také to, co jsme převzali z rodových linií a co nám už neslouží.

Svým předkům bychom ale měli především vzdát úctu a poděkovat za život, který skrze ně přišel až k nám. Ať už jsme si toho vědomi, nebo ne, rody matky a otce jsou našimi energetickými "kořeny" a mohou být zdrojem síly a podpory, když ji dokážeme přijmout. Je to náš kmen, klan, do kterého patříme, v dobrém i zlém. A to, co na svých předcích odsuzujeme, je i naší součástí. 

Prokažme vděčnost, úctu a porozumění rodům, z nichž čerpáme svoji sílu a kde vnímáme své kořeny.

I když se nám nelíbí zátěž, kterou jsme s rodovou linií převzali, mějme na paměti, že jsme jedni z prvních členů rodu, kteří mají nástroje a znalosti, jak tato dávná břemena konečně odložit. Většina našich předků měla o mnoho těžší osud, než jaký máme my, a jen těžko si představíme, jací bychom byli na jejich místě, jak bychom se v takových podmínkách zachovali. Nemáme žádné právo je soudit a hodnotit jejich činy a rozhodnutí. Věci navíc bývají o dost jiné, než jak se na první pohled může zdát.

Znovu jsem se o tom přesvědčila, když jsem se potřebovala setkat s předky z tatínkovy rodové linie. Měla jsem trochu obavy, protože energie rodu byla poznamenána velkým traumatem a hodně napjatými vztahy. Členové rodiny si nebyli blízcí, často se mezi sebou nesnášeli i sourozenci, bylo tam mnoho pohrdání, zášti a nelásky. Řada složitých osudů a těžkých nebo osamělých umírání. Nebyla jsem si jistá, zda mou nabídku na setkání vůbec přijmou. Ale když jsme potom seděli uprostřed noci kolem stolu a já se poprvé setkala se svým dědečkem, kterého jsem nikdy neviděla (zemřel, když bylo mému tatínkovi deset let), bylo to jedno z nejsilnějších a nejdojemnějších setkání, jaké jsem zažila. Už to, že byli ochotni přijít a posadit se vedle sebe ti, kteří spolu za života roky nepromluvili, a navzájem si odpustit, bylo obrovské požehnání. 

Nejsilnější však bylo zjištění, co je k tomu vzájemnému odcizení vedlo: všichni byli už od dětství plni obrovského strachu z nepřijetí. Vyrůstali ve velmi chudých poměrech, v podstatě mezi tím, čemu se říká "spodina" společnosti, a nesmírně toužili po lepším životě. Snažili se toho dosáhnout různými způsoby. Podvědomě však věřili, že nikdy nebudou dost dobří, dost úspěšní, dost přijatelní. A tak se většina z nich obrnila tvrdostí, lhostejností a kritičností, které nejvíce působily mezi členy vlastní rodiny. Přesto však hluboko pod tím vším byla láska. A bylo to poznat i té noci kolem stolu, kde se možná poprvé všichni cítili přijatí a milovaní. Byli jsme tam spolu a pro sebe navzájem. Na úrovni duší nezáleží na tom, že k tomuto "přijetí" došlo až po smrti fyzického těla. Duše tuto zkušenost s radostí přijaly a vzaly s sebou na své další cesty. A energie rodu se začala uzdravovat. 

V této době se doslova rozpouští hranice světů a energie jsou takové povahy, že duše předků mohou navštívit naše domovy a my můžeme pochopit a přijmout jejich dary.

Jsou různé způsoby, jak kontakt s předky uskutečnit, jak je uctít a přijmout to, co nám jejich síla a zkušenost přináší. Bezpečnou cestou je například pozvat je do svého "duchovního srdce". Pokud při takovém setkání jdete cestou odpuštění a pochopení, přijetí a laskavosti, pak se vám může čištění a náprava vztahů velmi dobře povést. A je krásné zažít ten pocit, že jste součástí rodu a vnímáte za sebou sílu a podporu svých předků. Na práci s rodovými liniemi také existuje řada metod, od rodinných konstelací až po individuální terapie. Je vždycky lepší se obrátit na dobrého průvodce, terapeuta, zkrátka zkušeného člověka, který dokáže poskytnout správné vedení a bezpečný prostor.  A připravit se na spoustu vnitřní práce, kterou při tom budete muset udělat. 

Snadná a zázračně rychlá řešení, která by se mnoha lidem líbila, nebývají dobrá ani účinná. Pokud někdo nabízí, že to "za vás vyřeší", vyhněte se mu obloukem. Je to váš život, vaše rodina a vaše zodpovědnost. A také vaše zkušenost, kterou při takové práci uděláte a která je nenahraditelná. Přináší mnohá pochopení, prozření a procesy, které změní váš život k lepšímu.

Ať už budete s předky a energií rodu pracovat jakkoliv, nezapomínejte, že v této době, kdy se hranice našeho prostoru prolínají s těmi ostatními, je nutné vědět a důsledně ověřovat, do jaké úrovně se při rituální a energetické práci obracíte. Dbejte na to, aby to bylo vždy to nejčistší Světlo a nejvyšší úroveň. Abyste vy sami měli při práci dobře zabezpečený svůj vnitřní i vnější prostor. 

V období Samhainu je velmi nebezpečné experimentovat s jakoukoliv magií. Když je rozhraní světů otevřené, může k vám projít cokoliv.

V astrálním světě, z něhož přicházejí duše zemřelých, se pohybují i jiné bytosti, které k lidem nejsou vůbec laskavé. Může jít také o různé parazitické energie, cizí entity a uměle vytvořené egregory, které se živí lidskou energií. Mnohé z těchto bytostí doslova čekají na jakoukoliv možnost, jak se k lidem připojit, a tak využijí každé příležitosti, kterou jim svou neopatrností při energetické práci poskytnete.  

Energie období, kterému v keltském světě vládne bohyně Cailleach, mohou být dvojsečné jako dobře nabroušený nůž. Mohou nám v mnohém pomoci, ale i nebezpečně ranit. Je to čas smrti a znovuzrození, temná část roku, v níž sestupujeme do hlubin, abychom víc rozsvítili své vnitřní světlo. Doba, kdy můžeme k ohňům našich srdcí pozvat své předky a navázat s nimi očištěná a láskyplná spojení. Přijmout svou vlastní temnotu, uzdravit dávná zranění a projít proměnou. Napít se z kouzelného kotle Stařeny a najít kousek dávné moudrosti. Využijme ho co nejlépe.