Imbolc - návrat keltské bohyně Brighid

Mám blízko ke keltskému vnímání světa, k zemím, které ještě uchovávají jeho odkaz. Irsko je mým druhým domovem a proto dnes píšu o jednom z jarních svátků keltského roku a jeho patronce, irské bohyni Brighid.

Svátek Oimelc (čte se ímelk) je v současném irském světě znám spíše pod jmény Imbolc, Imbolg či Lá na Féile Bríde (svátek Brighid), v  angličtině se označuje jako Bridget's Day nebo Candlemas. Slaví se v předvečer našich Hromnic, tedy 1. února, a je vlastně poločasem mezi zimním slunovratem a jarní rovnodenností. Zimní temné období už trvá dlouho, chybí nám dostatek světla a nemůžeme se dočkat jara. A tak vítáme i ty nejmenší známky toho, že kolo roku směřuje k svátkům jarní rovnodennosti a k Beltainu.

Imbolc je svátkem světla, ohňů, hořících svíček a svítilen, které mají přivolat návrat Slunce.

A jeho bohyní je Brighid, která v tento čas symbolicky přebírá vládu od Stařeny - bohyně Cailleach. Brighid je dcerou Dagdy, jednoho z hlavních božstev keltského světa. Je známa jako bohyně léčitelů, básníků, kovářů, zrodu a inspirace, je bohyní ohně a domácího krbu, a patronkou válečnictví (Briga). Po celé Evropě je jí zasvěceno mnoho studní a léčivých pramenů. Jméno Brighid znamená "velebená, vznešená", a vyskytuje se ve variantách Brigantia, Brid, Bride, Briginda, Brigdu a Brigit.

Její oblíbenost pokračovala i s příchodem křesťanství, proto se mezi svatými objevila v podobě sv. Brighid z Kildare. Podle starých legend chodí Brighid světem a udržuje věčný oheň keltské tradice. Proto Imbolc slavíme také jako svátek Bohyně keltského ohně.

V Carmina Gadelica jsou zmínky o hadovi, který vylézá z mohyly na Latha Fheill Bride. To může souviset s Brighid jakožto fomorskou bohyní země. A ve starém říkadle, které se dochovalo v západní Vrchovině (uvádí ho Anne Ross v The Folklore of the Scottish Highlands), se dozvíme:

"Brzo na Brigitino ráno

vylézá had z díry.

Neuškodím hadovi,

ani had mi neuškodí."

Cítím v něm mimo jiné pokoru k bytostem a energiím země, kterým nemusíme vždy rozumět a můžeme je dokonce považovat i za nebezpečné, ale přesto mají své důležité místo v procesu bytí. A pokud jim dáme náležitý respekt, nemusíme se jich obávat.

Brighid je jednou ze tří podob jediné Bohyně.

Tato bohyně v zimě vystupuje v podobě Stařeny - Cailleach, spojované se smrtí a znovuzrozením. Začátkem února se pak mění do panenské podoby, která symbolizuje příchod jara. 

Sama bohyně Brighid o sobě říká:

"Vkládala jsem písně a hudbu do větru dříve, než se zvonilo v kaplích na Západě, nežli kdo slyšel zvony na Východě. Jsem Brighid-nam-Bratta, ale jsem také Brighid-Muirghin-na-tuinne (Brighid zrození vln), Brighid-sluagh (Brighid nesmrtelného hostitele), Brighid-nan-sitheachseang (Brighid štíhlého lidu víl), Brighid-Binne-Bheule-lhuchd-nan-trusganan-uaine (Sladkoústá Brighid kmene zelených plášťů) a jsem starší než Aone a stejně stará jako Luan. V Tir-na-h'oige je moje jméno Suibhal-bheann (Cestovatel po horách), v Tir-fo-thuinn se jmenuji Cú-gorm (Šedý pes) a v Tir-na-h'oise mi říkají Sireadh-thall (Prohledávač). Byla jsem dechem v tvém srdci. Den mě uvidí přicházet do srdcí mužů a žen tak jako plamen na suchou trávu, jako plamen větru ve velkém hvozdu..."

Její další jména jsou starého gaelského původu. Aona a Luan jsou starobylými formami slov Di-Aoin, pátek, a Diluain, pondělí. Tir-na-h'oige (obvykle anglicisováno na Tirnanogue) je Země věčného mládí; Tir-fo-thuinn znamená Země vln a Tir-na-h'oise je Země dávných let.

Byla to starší Brighid Západu, matka písní a hudby, ta, která dýchá v rákosí, větru, srdcích mužů a žen a v myslích básníků. Banmorair-na-mara, Paní moře - žena z božského lidu, která patřila do pomíjejícího světa písní a krásy.

V předvečer svátku Imbolc se v Irsku vyrábí ochranný Brighidin kříž, který se staví v domě po očistném rituálu na vnitřní stranu dveří tak, aby byl dům chráněn před ohněm, blesky a bouří. V tuto dobu se také obvykle připravuje bohatá hostina, na níž nechybělo pečivo ozdobené symboly. V období tohoto svátku bývalo zvykem slavnostně vykonat první jarní orbu, kdy se do brázd vkládaly symbolické oběti - kousky chleba a sýra.

I my na začátku února vkládáme do brázdy svého života nové cíle a sny pro tento rok, o které budeme nadále pečovat. A bohyně Brighid nám k tomu dává své požehnání.

Ať vnitřní světlo nese ovoce v našich životech, stejně jako země nese první květiny. Jsem Brighid, královna Bílých kopců a jezdkyně na Bílé Labuti.

Přináším tři dary ohně. První je plamen tvoření, básníků a umělců, milenecké vášně pro jednotu mezi milovanými. Druhý je plamen očisty a zkoušky, plamen pravdy. Tento plamen tě očistí od všech špatností a slabostí. Třetí je nejsilnější ze všech, protože to je léčivý plamen zrozený z lásky, která dává vše, tvůrce míru a harmonie. Avšak já nebudu předávat tyto dary po jednom, předám je naráz jako sílící Slunce.

Kurzívou psané části jsou citacemi z knihy Keltské horoskopy od Vladimíra Šišky.